Hola, ¿qué tal ? Bienvenidos a Conviviendo entre Culturas, desde Canarias para el mundo.
Este episodio no es cómodo. No pretende serlo. Hoy abro las páginas que muchos quisieran cerrar: dictaduras que aplastaron voces, crímenes que se escondieron bajo banderas, silencios que aún gritan. Escucharás fragmentos de memoria y análisis que incomodan. Porque recordar es resistir. Porque el olvido también es violencia.
Cuando vemos llegadas de pateras y cayucos (si llegan en avión, no hay tanta queja), siempre dicen los xenófobos que los devuelvan a sus países. Hoy le hablo de lo que puede suponer una deportación.
Durante la II Guerra Mundial, hubo un barco con refugiados judíos que huían del nazismo, llegó a Cuba, y el gobierno cubano solo permitió desembarcar a unos pocos. Hubo un motín e incluso algún suicidio. Pero al final, tuvo que partir rumbo a Florida. El barco se llamaba " SS St.Louis". Volvieron a denegarles el atraque. Y el barco volvió a Alemania y los pasajeros acabaron en campos de concentración.
Si esta historia te removió, compártela. Si crees que hay algo que no debe callarse, escríbeme. Nos escuchamos en el próximo episodio.
Hello, how are you? Welcome to this podcast, from the Canary Islands to the world.
This episode isn't comfortable. It's not meant to be. Today I'm opening pages that many would like to close: dictatorships that crushed voices, crimes hidden under flags, silences that still scream. You'll hear fragments of memory and analysis that are unsettling. Because to remember is to resist. Because forgetting is also violence.
When we see the arrival of small boats and canoes (if they arrive by plane, there's not so much complaint), xenophobes always say they should be sent back to their countries. Today I'm going to talk about what deportation can mean.
During World War II, a ship carrying Jewish refugees fleeing Nazism arrived in Cuba, and the Cuban government only allowed a few to disembark. There was a mutiny and even some suicides. But in the end, it had to leave for Florida. The ship was called the "SS St. Louis." They were denied docking again. And the ship returned to Germany, and the passengers ended up in concentration camps.
If this story moved you, share it. If you think there's something that shouldn't be silenced, write to me. We'll talk again in the next episode.
Hallo, wie geht es Ihnen? Willkommen zu diesem Podcast, von den Kanarischen Inseln in die Welt.
Diese Folge ist nicht angenehm. Und das soll sie auch nicht sein. Heute schlage ich Kapitel auf, die viele lieber schließen würden: Diktaturen, die Stimmen zum Schweigen brachten, Verbrechen, die unter Flaggen verborgen wurden, Schweigen, das noch immer schreit. Sie werden Erinnerungsfetzen und Analysen hören, die verstörend sind. Denn Erinnern bedeutet Widerstand. Denn Vergessen ist auch Gewalt.
Wenn kleine Boote und Kanus ankommen (kommen sie mit dem Flugzeug, gibt es weniger Proteste), fordern Fremdenfeinde stets ihre Rückführung in ihre Heimatländer. Heute spreche ich darüber, was Deportation bedeuten kann.
Während des Zweiten Weltkriegs erreichte ein Schiff mit jüdischen Flüchtlingen, die vor dem Nationalsozialismus flohen, Kuba. Die kubanische Regierung erlaubte nur wenigen, von Bord zu gehen. Es kam zu einer Meuterei und sogar zu Selbstmorden. Schließlich musste das Schiff jedoch nach Florida weiterfahren. Es hieß „SS St. Louis“. Ihnen wurde erneut die Anlegeerlaubnis verweigert. Das Schiff kehrte nach Deutschland zurück, und die Passagiere wurden in Konzentrationslager deportiert.
Wenn dich diese Geschichte berührt hat, teile sie. Wenn du denkst, dass es etwas gibt, das nicht verschwiegen werden sollte, schreib mir. Wir sprechen in der nächsten Folge wieder darüber.
Bonjour, comment allez-vous ? Bienvenue dans ce podcast, des îles Canaries au monde entier.
Cet épisode est dérangeant. Il ne l'est pas. Aujourd'hui, j'ouvre des pages que beaucoup voudraient refermer : des dictatures qui ont étouffé des voix, des crimes dissimulés sous des drapeaux, des silences qui résonnent encore. Vous entendrez des fragments de mémoire et d'analyse troublants. Car se souvenir, c'est résister. Car oublier, c'est aussi une forme de violence.
Quand on voit arriver des petites embarcations et des canoës (s'ils arrivent par avion, on ne s'en offusque pas autant), les xénophobes réclament systématiquement leur renvoi dans leur pays. Aujourd'hui, je vais parler de ce que signifie la déportation.
Pendant la Seconde Guerre mondiale, un navire transportant des réfugiés juifs fuyant le nazisme est arrivé à Cuba, et le gouvernement cubain n'a autorisé qu'une poignée de personnes à débarquer. Il y a eu une mutinerie et même des suicides. Finalement, le navire a dû repartir pour la Floride. Il s'appelait le « SS Saint-Louis ». On leur a de nouveau refusé l'accès au port. Et le navire est retourné en Allemagne et les passagers se sont retrouvés dans des camps de concentration.
Si cette histoire vous a ému, partagez-la. Si vous pensez qu'il y a quelque chose qui ne devrait pas être passé sous silence, écrivez-moi. Nous en reparlerons dans le prochain épisode.
مرحباً، كيف حالكم؟ أهلاً بكم في هذا البودكاست، من جزر الكناري إلى العالم.
هذه الحلقة ليست مريحة. لم يكن من المفترض أن تكون كذلك. اليوم أفتح صفحات يتمنى الكثيرون إغلاقها: ديكتاتوريات قمعت الأصوات، وجرائم مخفية تحت الرايات، وصمت لا يزال يصرخ. ستسمعون شظايا من الذاكرة وتحليلات مقلقة. لأن التذكر مقاومة. ولأن النسيان عنف أيضاً.
عندما نشهد وصول القوارب الصغيرة والزوارق (إذا وصلت بالطائرة، فلن يكون هناك الكثير من الشكوى)، فإن كارهي الأجانب يطالبون دائماً بإعادتهم إلى بلدانهم. اليوم سأتحدث عن معنى الترحيل.
خلال الحرب العالمية الثانية، وصلت سفينة تحمل لاجئين يهوداً فارين من النازية إلى كوبا، ولم تسمح الحكومة الكوبية إلا لقلة منهم بالنزول. كان هناك تمرد وحتى بعض حالات الانتحار. لكن في النهاية، اضطرت السفينة إلى المغادرة إلى فلوريدا. كانت السفينة تُسمى "إس إس سانت لويس". تم حرمانهم من الالتحام مرة أخرى. وعادت السفينة إلى ألمانيا، وانتهى الأمر بالركاب في معسكرات الاعتقال.
إذا أثرت هذه القصة فيك، شاركها. إذا كنت تعتقد أن هناك شيئًا لا ينبغي إسكاته، فاكتب لي. سنتحدث مرة أخرى في الحلقة القادمة.
Ahoj, jak se máš? Vítejte u tohoto podcastu, z Kanárských ostrovů do celého světa.
Tato epizoda není příjemná. Není ani určena k tomu, aby byla. Dnes otevírám stránky, které by mnozí rádi zavřeli: diktatury, které drtily hlasy, zločiny skryté pod vlajkami, ticho, které stále křičí. Uslyšíte útržky vzpomínek a analýz, které jsou znepokojivé. Protože pamatovat si znamená vzdorovat. Protože zapomínání je také násilí.
Když vidíme příjezd malých lodí a kánoí (pokud přilétají letadlem, není tolik stížností), xenofobové vždy říkají, že by měli být posláni zpět do svých zemí. Dnes budu mluvit o tom, co může znamenat deportace.
Během druhé světové války dorazila na Kubu loď s židovskými uprchlíky prchajícími před nacismem a kubánská vláda povolila vylodění jen několika málo z nich. Došlo k vzpouře a dokonce i k několika sebevraždám. Nakonec ale musela odplout na Floridu. Loď se jmenovala „SS St. Louis“. Bylo jim odepřeno opětovné zakotvení. A loď se vrátila do Německa a cestující skončili v koncentračních táborech.
Pokud vás tento příběh dojal, sdílejte ho. Pokud si myslíte, že je něco, co by nemělo být umlčováno, napište mi. Povíme si znovu v další epizodě.
Szia, hogy vagy? Üdvözlök mindenkit ebben a podcastban, a Kanári-szigetektől a világig.
Ez az epizód nem kellemes. Nem annak szánták. Ma olyan oldalakat nyitok meg, amelyeket sokan szeretnének lezárni: diktatúrák, amelyek elfojtották a hangokat, zászlók mögé rejtett bűncselekmények, csendek, amelyek még mindig sikoltozik. Hallani fogtok emlékfoszlányokat és elemzéseket, amelyek nyugtalanítóak. Mert emlékezni annyit tesz, mint ellenállni. Mert a felejtés is erőszak.
Amikor kis hajók és kenuk érkezését látjuk (ha repülővel érkeznek, nincs annyi panasz), az idegengyűlölők mindig azt mondják, hogy vissza kellene küldeni őket a hazájukba. Ma arról fogok beszélni, hogy mit jelenthet a deportálás.
A második világháború alatt egy nácizmus elől menekülő zsidó menekülteket szállító hajó érkezett Kubába, és a kubai kormány csak néhányuknak engedte meg a partraszállást. Lázadás tört ki, sőt néhány öngyilkosság is történt. De végül Floridába kellett indulnia. A hajót "SS St. Louis"-nak hívták. Megtagadták tőlük a további kikötést. A hajó visszatért Németországba, az utasok pedig koncentrációs táborokba kerültek.
Ha ez a történet megindított, oszd meg. Ha úgy gondolja, hogy van valami, amit nem szabad elhallgattatni, írjon nekem. A következő részben újra beszélünk.
Cześć, jak się masz? Witam w tym podcaście, z Wysp Kanaryjskich w świat.
Ten odcinek nie jest komfortowy. Nie miał być. Dziś otwieram strony, które wielu chciałoby zamknąć: dyktatury, które tłumiły głosy, zbrodnie ukryte pod flagami, cisza, która wciąż krzyczy. Usłyszysz fragmenty pamięci i analiz, które są niepokojące. Bo pamiętać to stawiać opór. Bo zapominanie to także przemoc.
Kiedy widzimy przybycie małych łodzi i kajaków (jeśli przypływają samolotem, nie ma aż tak wielu skarg), ksenofobowie zawsze mówią, że należy je odesłać do ich krajów. Dzisiaj opowiem o tym, co może oznaczać deportacja.
Podczas II wojny światowej na Kubę przypłynął statek z żydowskimi uchodźcami uciekającymi przed nazizmem, a rząd kubański zezwolił na zejście na ląd tylko kilku osobom. Doszło do buntu, a nawet kilku samobójstw. Ale ostatecznie statek musiał odpłynąć na Florydę. Statek nazwano „SS St. Louis”. Ponownie odmówiono im dokowania. I statek wrócił do Niemiec, a pasażerowie trafili do obozów koncentracyjnych.
Jeśli ta historia Cię poruszyła, udostępnij ją. Jeśli uważasz, że jest coś, czego nie należy przemilczać, napisz do mnie. Porozmawiamy ponownie w następnym odcinku.
No hay comentarios:
Publicar un comentario